Žhavá stěna na okraji Sluneční soustavy. Co skutečně objevily sondy Voyager

Když NASA v roce 1977 vypustila sondy Voyager 1 a Voyager 2, neměla jistotu, co se skrývá za hranicí planet. Po desetiletích letu však přístroje narazily na úkaz, který vědci předtím jen tušili. Objevily žhavou oblast plazmy s teplotou přibližně třicet tisíc až padesát tisíc kelvinů. Tato oblast obklopuje Sluneční soustavu jako neviditelná stěna.

Co je to za hranici

Tato oblast se nazývá heliopauza. Jde o místo, kde se sluneční vítr a magnetické pole Slunce setkávají s mezi hvězdným prostředím. Uvnitř heliopauzy dominuje Slunce. Za ní začíná vliv galaxie. Sluneční vítr tvoří obří bublinu nazývanou heliosféra, která chrání všechny planety před většinou kosmického záření.

Heliopauza není pevná hranice. Je to dynamická oblast, která se posouvá podle toho, jak silně Slunce vyzařuje nabité částice. Při zvýšené aktivitě se hranice roztahuje, při poklesu se stahuje k nám.

První průzkumníci mimo Sluneční soustavu

Voyager 1 překročil heliopauzu 25. srpna 2012 a stal se prvním lidským strojem v mezi hvězdném prostoru. Voyager 2 následoval v roce 2018. Měření obou sond potvrdila existenci oblasti extrémně žhavé plazmy, která vytváří iluzi ohnivé stěny.

Přestože teplota dosahuje desítek tisíc kelvinů, sondy nebyly ohroženy. Prostor je zde totiž velmi řídký. Částice jsou od sebe natolik vzdálené, že téměř nepřenášejí teplo. Jde o paradox, kdy extrémní teplota neodpovídá našemu pozemskému chápání horkého prostředí.

Nečekaný objev magnetických polí

Vědci očekávali, že magnetické pole mimo heliosféru bude orientováno jiným směrem než uvnitř. Naměřená data ale ukázala překvapivou shodu. Magnetická pole jsou téměř rovnoběžná. Tento objev naznačuje, že vliv Slunce sahá mnohem dál do galaxie, než se předpokládalo.

Pozorování také ukazují, že heliosféra působí jako štít, který snižuje intenzitu kosmického záření dopadajícího na vnitřní části planetárního systému. Chování této hranice je klíčové pro pochopení vývoje života na Zemi i pro budoucí meziplanetární cestování.

Co znamená žhavá stěna pro vědu

Heliopauza je místem, kde se střetává sluneční fyzika, astrofyzika a mezi hvězdná chemie. Měření sond ukazuje, že mezi hvězdné prostředí je stále propojeno se Sluncem, i když jeho síla slábne.

Voyager 1 i Voyager 2 pokračují v práci navzdory téměř padesáti letům provozu. Jejich slabé signály putují vesmírem přes dvacet miliard kilometrů a přinášejí jedinečné poznatky o prostoru, který lidstvo nikdy předtím nevidělo.

Oficiální zdroje a další čtení

• NASA – Voyager Mission
• NASA – Heliopause and Heliosphere
• Nature – Entry of Voyager 1 into Interstellar Space
• AGU – Plasma Heating at the Edge of the Heliosphere