Nejsme v první třídě. Dvacet čtyři planet, kde by život mohl prosperovat lépe než na Zemi

Při hledání života mimo Sluneční soustavu jsme si dlouho mysleli, že Země je ideálním vzorem obyvatelné planety.
Moderní astrofyzika však ukazuje, že náš svět možná není vrcholem evoluční pohostinnosti.
Některé planety ve vesmíru by mohly nabídnout stabilnější a příznivější podmínky pro život než Země.

Země není dokonalý standard

K dnešnímu dni astronomové potvrdili existenci více než šesti tisíc exoplanet.
Drtivá většina z nich je zcela neobyvatelná, alespoň podle kritérií, která známe ze Země.
Mnohé jsou extrémně horké, jiné zmrzlé, některé nemají pevný povrch a další jsou vystaveny silnému záření.

Jen malý zlomek planet se nachází v takzvané obyvatelné zóně, kde může na povrchu existovat kapalná voda.
Ani to však nezaručuje vhodné podmínky pro složitý život.
Klíčovou roli hraje stabilita klimatu, dlouhodobá existence atmosféry a geologická aktivita.

Pojem superobyvatelných planet

Astrofyzik René Heller a planetární vědec John Armstrong představili koncept takzvaných superobyvatelných planet.
Jde o světy, které nejsou jen podobné Zemi, ale mohou být pro život dokonce příznivější.
Takové planety by nabízely stabilnější klima, delší dobu vhodnou pro evoluci a větší plochu pro rozvoj biosféry.

Podle jejich modelů je Země spíše průměrným světem.
Zažila několik masových vymírání, výrazné klimatické výkyvy a dlouhá období, kdy byla obyvatelná jen částečně.
Superobyvatelné planety by tyto extrémy mohly postrádat.

Proč jsou oranžoví trpaslíci ideální

Zásadní roli hraje mateřská hvězda.
Naše Slunce patří mezi žluté trpaslíky, které mají životnost přibližně deset miliard let.
Pro vznik složitého života to může být relativně krátká doba.

Ideálními kandidáty jsou hvězdy spektrální třídy K, tedy oranžoví trpaslíci.
Jsou stabilnější než červení trpaslíci a zároveň žijí výrazně déle než Slunce.
Planety v jejich obyvatelné zóně nejsou vystaveny extrémním erupcím a mají dostatek času pro evoluci.

Větší planeta, větší šance

Dalším faktorem je velikost planety.
Superobyvatelné světy by mohly být přibližně o dvacet až třicet procent větší než Země.
Taková planeta má větší povrch, silnější gravitaci a dokáže si udržet hustší atmosféru.

Silnější tektonická aktivita by zajišťovala dlouhodobý koloběh uhlíku a stabilní klima.
Vyšší průměrná teplota, zhruba o několik stupňů vyšší než na Zemi, by podporovala bohatší ekosystémy bez rozsáhlých polárních oblastí.

Dvacet čtyři kandidátů a mnoho otazníků

V roce dva tisíce dvacet vědci identifikovali dvacet čtyři exoplanet, které by mohly splňovat kritéria superobyvatelnosti.
Většina z nich se nachází v relativně malé kosmické vzdálenosti, řádově desítky až stovky světelných let.

Je však třeba zdůraznit, že mnohé z těchto objektů zatím nebyly přímo potvrzeny.
Některé signály mohou pocházet z hvězdné aktivity a nikoli z planet.
Navíc i drobné změny v architektuře planetární soustavy mohou dlouhodobou stabilitu zcela narušit.

Oficiální zdroje

• Heller & Armstrong – Superhabitable Worlds
• NASA Exoplanet Archive
• ESA – Exoplanets