Rubrika: Kosmonautika

Apollo 13: mise, která měla přistát na Měsíci a málem skončila katastrofou

Jedna z nejnebezpečnějších situací v historii pilotované kosmonautiky. Výbuch kyslíkové nádrže proměnil rutinní let v boj o přežití stovky tisíc kilometrů od Země.

Dne jedenáctého dubna roku tisíc devět set sedmdesát odstartovala mise Apollo třináct. Měla být třetím přistáním člověka na Měsíci. Na rozdíl od Apollo jedenáct a dvanáct už nešlo o demonstraci schopností. Cílem byla věda.

Posádka ve složení James Lovell, Jack Swigert a Fred Haise směřovala do oblasti Fra Mauro. Ta byla pro vědce zásadní, protože obsahovala starší geologický materiál, který mohl odhalit historii Měsíce.

Mise zaměřená na vědu

Podle Jamese Lovella měla být Apollo třináct první mise, která se plně soustředila na výzkum. Předchozí lety dokazovaly, že přistání je možné. Tento měl odpovědět na otázky o samotném Měsíci.

Výběr oblasti Fra Mauro nebyl náhodný. Šlo o oblast, která byla považována za pozůstatek starých impaktních procesů. Vzorky odtud mohly zásadně rozšířit naše poznání.

Jenže k přistání nikdy nedošlo.

Technická chyba, která vznikla roky před startem

Klíčová příčina nehody nevznikla během letu. Začala už při výrobě kyslíkové nádrže servisního modulu.

Podle vyšetřování NASA byla nádrž poškozena pádem během výroby. Následně prošla testy, ale jedna kritická část nebyla správně zkontrolována.

Při přípravě na start bylo nutné nádrž vyprázdnit. Inženýři použili ohřev s napětím šedesát pět voltů. Problém byl v tom, že systém byl navržen pro dvacet osm voltů.

Termostat, který měl chránit nádrž před přehřátím, selhal. Teplota uvnitř dosáhla stovek stupňů Celsia. Izolace vodičů byla poškozena.

Nikdo o tom nevěděl. Nádrž byla znovu naplněna kapalným kyslíkem. V tu chvíli už byla časovanou bombou.

https://www.nasa.gov/mission/apollo-13/

Výbuch ve vzdálenosti přes tři sta tisíc kilometrů

Dne třináctého dubna došlo k explozi kyslíkové nádrže. V té době byla loď přibližně dvě stě tisíc mil od Země.

Lovell popsal událost jako náhlý otřes. Nejprve si myslel, že jde o drobnou poruchu. Pak uviděl, jak z lodi uniká plyn.

Ztráta kyslíku znamenala ztrátu elektrické energie. Palivové články přestaly fungovat. Hlavní systémy lodi byly prakticky mrtvé.

Situace byla kritická. Posádka se nacházela v nefunkčním kosmickém modulu.

Přesun do lunárního modulu

Jedinou šancí na přežití bylo použít lunární modul jako záchranný člun. Ten byl navržen pro dva lidi na dva dny. Nyní měl udržet tři astronauty čtyři dny.

Posádka rychle přenesla navigační data a přešla do modulu. Museli minimalizovat spotřebu energie na absolutní minimum.

Teplota uvnitř klesla na několik stupňů nad nulou. Voda byla přísně přidělována. Každé rozhodnutí mohlo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Navigace bez ideálních podmínek

Lunární modul nebyl určen pro dlouhodobou navigaci. Navíc měl jinak rozloženou hmotnost. Ovládání bylo nestabilní.

Lovell popsal, že musel znovu pochopit chování lodi v reálném čase. Reakce nebyly intuitivní.

Přesto dokázali provést korekce dráhy, které je nasměrovaly zpět k Zemi.

Problém oxidu uhličitého

Další hrozbou byl oxid uhličitý. Filtry v lunárním modulu nestačily.

Řešení vzniklo na Zemi. Inženýři navrhli improvizovaný adaptér, který spojil nekompatibilní filtry.

Posádka sestavila zařízení z dostupných materiálů, plastu, pásky a hadic. Fungovalo.

Tento moment se stal symbolem lidské vynalézavosti.

Návrat na Zemi

Po obletu Měsíce se loď vrátila zpět. Vstup do atmosféry byl kritický moment. Tepelný štít mohl být poškozen.

Spojení bylo na několik minut přerušeno. Posádka i řídicí středisko čekaly.

Pak se signál vrátil.

Kapsle přistála v Tichém oceánu. Posádka přežila.

https://history.nasa.gov/ap13annrpt/

Neúspěch, který změnil historii

Apollo třináct nesplnila svůj původní cíl. Přesto se stala jednou z nejúspěšnějších misí.

Ukázala limity techniky. A zároveň schopnost člověka improvizovat v extrémních podmínkách.

Změnila bezpečnostní postupy NASA. A dodnes je považována za jednu z nejlépe zvládnutých krizí v historii kosmonautiky.