Ledová hranice zapomnění. Kde Slunce přestává vládnout
Ledová hranice naší soustavy. Tajemství Oortova oblaku
Na samém okraji Sluneční soustavy se rozprostírá Oortův oblak. Je to obrovská kulová oblast složená z miliard ledových těles, která obíhají kolem Slunce v nepochopitelných vzdálenostech. Začíná zhruba dva tisíce až pět tisíc astronomických jednotek od Slunce a může sahat až ke sto tisícům jednotek. To je tisíckrát dál než dráha Pluta.
Pro srovnání. Sonda Voyager 1, nejvzdálenější lidský objekt, je přibližně pětadvacet miliard kilometrů od Země. Hranice Oortova oblaku dosáhne přibližně za tři sta let. Celou tuto sféru by překonával kolem třiceti tisíc let. Tak vzdálená je tato ledová říše.
Oortův oblak vysvětluje původ dlouhoperiodických komet. Jde o ledové poutníky, kteří se jednou za tisíce let vydají na dramatickou cestu do vnitřní části soustavy. Jejich excentrické dráhy naznačují, že přicházejí právě z této vzdálené oblasti. Teorii existence oblaku popsal nizozemský astronom Jan Oort v roce 1950, když se snažil vysvětlit původ komet, které se do soustavy vracejí po extrémně dlouhých intervalech.
Vnější hranice Oortova oblaku je zároveň místem, kde gravitace Slunce postupně ztrácí převahu nad vlivem galaktického prostředí. Je to přechodová zóna mezi naší soustavou a širší Mléčnou dráhou. Jakékoli těleso, které se zde nachází, může být narušeno gravitačními setkáními s prolétajícími hvězdami nebo slapovými silami Galaxie. Právě tato kosmická ruleta někdy vystřelí kometu směrem ke Slunci.
Každé těleso v Oortově oblaku je archiv starý více než čtyři miliardy let. Uchovává složení a strukturu materiálu, ze kterého vznikala Sluneční soustava. Kdybychom jednou dokázali k této oblasti vyslat sondu, získali bychom doslova časovou kapsli z doby vzniku našeho kosmického domova.
Pojem astronomická jednotka znamená vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Je to základní měřítko pro mapování našeho kosmického okolí.
