|

LUX-ZEPLIN zachytil neobvyklou částicovou interakci. Může jít o stopu temné hmoty

Rubrika: Fyzika a vesmír

LUX-ZEPLIN zachytil jedinou neobvyklou událost. Může jít o stopu temné hmoty

Téměř jeden a půl kilometru pod zemí v Jižní Dakotě zaznamenal jeden z nejcitlivějších detektorů částic na světě něco, co vědci zatím nedokážou uspokojivě vysvětlit známými zdroji pozadí. Jde pouze o jedinou interakci, přesto vyvolala mimořádnou pozornost. Pokud by skutečně souvisela s temnou hmotou, šlo by o první náznak úplně nového typu částicové fyziky. Zatím však rozhodně nejde o objev.

Hlavní detektor LUX-ZEPLIN před instalací pod zem

Hlavní detektor zařízení LUX-ZEPLIN v povrchové laboratoři před instalací pod zem. Autor: Matthew Kapust / Sanford Underground Research Facility.

Jedna událost mezi téměř neviditelnými signály

Experiment LUX-ZEPLIN, zkráceně LZ, hledá částice, které by mohly tvořit temnou hmotu. Ta podle současných kosmologických měření představuje přibližně 85 procent veškeré hmoty ve vesmíru. Její gravitaci pozorujeme v galaxiích, kupách galaxií i při vývoji velkorozměrové struktury vesmíru, samotnou částici temné hmoty však dosud nikdo přímo nezachytil.

Nová analýza LZ se zaměřila na oblast energií, kterou předchozí hlavní hledání neprozkoumávalo v takovém rozsahu. Vědci analyzovali 220 živých dní měření získaných mezi březnem 2023 a dubnem 2024. Celková expozice použitá v této analýze činila 2,84 tunoroku.

V rozšířeném energetickém okně až přibližně do 270 keV se objevil jeden mimořádný případ. Jeho vlastnosti odpovídají jadernému zpětnému rázu o energii přibližně 248 keV, s nejistotou 23 keV statistickou a 23 keV systematickou. Právě v této části dat přitom experiment očekává jen velmi malé množství známého pozadí.


Proč může být důležitý jediný případ

Experimenty jako LZ jsou navrženy pro hledání mimořádně vzácných interakcí. Pokud částice temné hmoty s běžnou hmotou reagují jen velmi slabě, může obrovský detektor během měsíců nebo let zaznamenat pouze několik potenciálně zajímavých událostí. Proto se i jediný neobvyklý případ analyzuje do nejmenších detailů.

Detektor ukrytý pod téměř kilometrem a půl horniny

LZ pracuje v Sanford Underground Research Facility v bývalém zlatém dole Homestake v Jižní Dakotě. Centrální detektor se nachází v hloubce přibližně 1480 metrů. Tak hluboké umístění není náhodné. Silná vrstva horniny nad laboratoří odstíní většinu kosmického záření, které by jinak vytvářelo obrovské množství falešných signálů.

Srdcem zařízení je dvoufázová časová projekční komora naplněná kapalným xenonem. Celý systém používá přibližně 10 tun vysoce čistého xenonu, přičemž aktivní oblast detektoru obsahuje přibližně sedm tun. Válec aktivního xenonu má zhruba 1,5 metru na výšku i v průměru.

Když částice narazí do jádra xenonu, předá mu část své energie. Výsledný zpětný ráz může vytvořit okamžitý záblesk scintilačního světla a zároveň uvolnit elektrony. Elektrické pole žene tyto elektrony vzhůru do plynné vrstvy xenonu, kde vznikne druhý světelný signál.

Oba signály zachycuje celkem 494 fotonásobičů umístěných nad a pod aktivním objemem. Z jejich intenzity, časového rozdílu a prostorového rozložení lze rekonstruovat energii události i místo, kde uvnitř xenonu vznikla.

Konstrukce detektoru LUX-ZEPLIN a princip registrace částic v xenonu

Konstrukce detektoru LZ a princip registrace interakce částice s jádrem xenonu. Autor: Greg Stewart / SLAC National Accelerator Laboratory.

Nejtěžší část není něco zachytit, ale dokázat, co to bylo

Detektor ve skutečnosti registruje mnoho různých typů částic. Radioaktivní přeměny okolních materiálů, neutrony, gama záření nebo neutrina mohou vytvářet signály, které se v některých vlastnostech podobají očekávané interakci temné hmoty.

Proto je centrální xenonová komora obklopena dalšími vrstvami ochrany. Kolem ní se nachází instrumentovaný xenon, vnější detektor s kapalným scintilátorem obsahujícím gadolinium a také nádrž s ultračistou vodou. Tyto vrstvy pomáhají odhalit neutrony a další částice, které by mohly napodobit hledaný signál.

Při analýze neobvyklé události tým několik měsíců prověřoval možné zdroje pozadí a vzácné procesy, které by mohly podobný záznam vytvořit. Událost podle spolupráce LZ nevykazuje jednoduchý znak, podle kterého by ji bylo možné přiřadit známému pozadí.

Právě to je důvod, proč vědci výsledek zveřejnili. Ne proto, že by měli důkaz temné hmoty, ale proto, že mají fyzikálně zajímavou událost, která přežila rozsáhlé kontroly.

Co říká hodnota 2,6 sigma

Statistická analýza ukázala globální významnost 2,6 sigma po započtení efektu hledání v širším prostoru možných modelů. Nejvyšší lokální významnost mezi zkoumanými scénáři dosáhla 3,4 sigma.

Globální hodnota 2,6 sigma odpovídá v použitém statistickém testu přibližně půlprocentní pravděpodobnosti získat takovou nebo výraznější odchylku pouze ze známého modelu pozadí. To je dost málo na to, aby událost byla zajímavá, ale stále příliš mnoho pro tvrzení o objevu nové částice.

V částicové fyzice se pro oznámení objevu běžně požaduje hranice 5 sigma. Jedna událost tuto podmínku splnit nemůže, zvlášť když stále existuje možnost dosud nerozpoznaného vzácného procesu v detektoru.


2,6 sigma není objev temné hmoty

Výsledek je statisticky zajímavý a podle spolupráce LZ představuje dosud nejvýraznější potenciální náznak temné hmoty v tomto experimentu. K potvrzení by však byly potřeba další podobné události a růst statistické významnosti s novými daty.

Pokud by za událostí skutečně byla temná hmota

LZ je optimalizován především pro hledání hypotetických částic označovaných jako WIMPs, tedy slabě interagujících masivních částic. Patří k nejdéle studovaným kandidátům na částicovou podstatu temné hmoty.

Nejjednodušší modely WIMPů obvykle předpovídají jaderné zpětné rázy s nižšími energiemi. Nová analýza proto rozšířila hledání do vyšších energií, kde mohou být důležité jiné typy interakcí, například některé modely efektivní teorie pole nebo nepružné interakce temné hmoty.

Pokud by právě neobvyklou událost skutečně vyvolala částice temné hmoty, podle LZ by její hmotnost pravděpodobně dosahovala nejméně přibližně 200 GeV/c². To je více než dvěstěnásobek hmotnosti protonu.

Taková interpretace by zároveň ukazovala, že interakce mezi temnou a běžnou hmotou nemusí odpovídat nejjednoduššímu standardnímu scénáři, který se v přímých experimentech tradičně hledá. Právě proto je vyšší energie zaznamenaného rázu tak zajímavá.

Temná hmota se projevuje všude, jen ne přímo

Myšlenka temné hmoty nevznikla kvůli jednomu laboratornímu experimentu. Její přítomnost vyplývá z několika nezávislých astronomických a kosmologických pozorování. Rychlosti hvězd v galaxiích, pohyb galaxií v kupách, gravitační čočkování i struktura reliktního záření ukazují, že běžná atomární hmota sama nestačí k vysvětlení pozorované gravitace.

Z toho však nevyplývá, že už známe částici, která temnou hmotu tvoří. Naopak. Právě její mikroskopická podstata zůstává jednou z největších otevřených otázek moderní fyziky.

Experimenty jako LZ se snaží zachytit něco mimořádně obtížného. Zemí mohou každou sekundu procházet obrovská množství hypotetických částic temné hmoty, aniž by se s jediným atomem viditelně srazily. Pokud je jejich interakce s běžnou hmotou skutečně velmi slabá, přímá detekce vyžaduje velký terč, mimořádně čisté prostředí a dlouhé roky měření.

Rozhodnou další data

LUX-ZEPLIN pokračuje v měření a jeho cílem je získat celkem přibližně 1000 živých dní vědeckých dat. Současná neobvyklá událost proto nebude posuzována izolovaně navždy. S rostoucím množstvím dat nastane jedna ze dvou zásadních možností.

Pokud se začnou objevovat další interakce se stejnými charakteristikami a jejich počet bude odpovídat některému konzistentnímu fyzikálnímu modelu, statistická významnost může růst. V takovém případě by se dnešní osamocený záznam mohl zpětně ukázat jako první člen nové populace událostí.

Pokud naopak další data nic podobného nepřinesou, význam současného případu bude postupně slábnout a vysvětlení bude pravděpodobně hledáno mezi velmi vzácnými procesy pozadí nebo statistickou fluktuací.

Právě v tom spočívá síla podobných experimentů. Nejde o jeden působivý graf ani o jednu událost, která se hodí do očekávání. Rozhodující je, zda se stejný fyzikální obraz opakuje s dalšími nezávislými daty.

Možná první stopa, možná jen velmi vzácná událost

Na celé situaci je fascinující její měřítko. Víme, že temná hmota gravitačně ovlivňuje celé galaxie a kosmickou síť na vzdálenostech milionů světelných let. Přesto může cesta k pochopení její skutečné podstaty záviset na jediném mikroskopickém zpětném rázu atomového jádra v nádrži kapalného xenonu ukryté hluboko pod povrchem Země.

Dnešní výsledek není odpovědí na otázku, co tvoří většinu hmoty ve vesmíru. Je ale připomínkou toho, jak blízko se moderní experimentální fyzika dokáže dostat k procesům, které byly ještě před několika desetiletími prakticky neměřitelné.

Jediná událost zatím nestačí k přepsání učebnic fyziky. Pokud se však v dalších datech objeví stejný typ signálu znovu a znovu, právě tento záznam z hlubin Jižní Dakoty by jednou mohl být připomínán jako okamžik, kdy jsme poprvé zahlédli částici světa, jehož gravitaci pozorujeme po celém vesmíru, ale jehož skutečnou podstatu stále neznáme.

Ověřené zdroje


LUX-ZEPLIN Collaboration: oficiální výsledky experimentu LZ


LZ Collaboration: Search for dark matter particle interactions in an extended nuclear recoil energy window


Lawrence Berkeley National Laboratory: LZ Sees Surprising Result in Search for Dark Matter


SLAC National Accelerator Laboratory: LZ sees surprising result in search for dark matter


LUX-ZEPLIN Collaboration: konstrukce a princip fungování detektoru


U.S. Department of Energy: LZ Sees Surprising Result in Search for Dark Matter

Sdílet tento článek

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *