Největší 2D mapa vesmíru: 5,6 bilionu pixelů a téměř 4 miliardy objektů
Rubrika: Vesmír
5,6 bilionu pixelů vesmíru. Astronomové dokončili mapu, která zachycuje téměř 4 miliardy objektů
Představuje jeden z nejrozsáhlejších astronomických datových souborů, jaké kdy vznikly. Nová mapa DESI Legacy Imaging Surveys spojuje stovky tisíc teleskopických expozic do jediného pohledu na extragalaktickou oblohu. Výsledkem je mapa o 5,6 bilionu pixelů, která astronomům pomáhá vybírat cíle pro další pozorování a postupně převádět dvourozměrný obraz oblohy do trojrozměrné mapy kosmu.
AI ilustrace 3D mapování vesmíru a vzdálených galaxií.
Když se obloha změní v datovou mapu
Noční obloha působí lidským očím jako relativně jednoduchý obraz. Několik tisíc hvězd, Mléčná dráha a při dobrých podmínkách několik slabých objektů hlubokého vesmíru. Moderní astronomie však stejnou oblohu vidí úplně jinak. Za každým bodem mohou být galaxie vzdálené miliardy světelných let a každý snímek lze rozložit na obrovské množství měřitelných informací.
Právě tímto způsobem vznikla nová verze mapy DESI Legacy Imaging Surveys. Podle Lawrence Berkeley National Laboratory obsahuje přibližně 5,6 bilionu pixelů a katalogizuje téměř 4 miliardy nebeských objektů. Většinu tvoří galaxie a hvězdy.
Mapa pokrývá přibližně 75 procent oblohy ve viditelném a blízkém infračerveném světle. Zaměřuje se především na extragalaktické oblasti mimo nejhustší části Mléčné dráhy, kde pohled do vzdáleného vesmíru omezuje velké množství hvězd a mezihvězdného prachu.
5,6 bilionu pixelů
Takové rozlišení nevzniklo jedinou expozicí. Mapa byla sestavena ze stovek tisíc jednotlivých pozorování pořízených v různých letech, za rozdílných atmosférických podmínek a pomocí několika astronomických přehlídek oblohy.
263 407 expozic a 2285 nocí pozorování
Za výsledným obrazem se skrývá mnohem větší množství práce, než je na první pohled vidět. Finální dataset vznikl kombinací 263 407 teleskopických expozic, které byly pořízeny během celkem 2285 nocí.
Jednotlivá pozorování přitom nevznikala jedním teleskopem. Projekt spojil data několika velkých přehlídek oblohy. Patří mezi ně Dark Energy Camera Legacy Survey na Cerro Tololo Inter-American Observatory, Mayall z-band Legacy Survey na Kitt Peak National Observatory a Beijing-Arizona Sky Survey.
K pozemním pozorováním byla přidána také data z kosmické mise WISE provozované NASA a další veřejně dostupná astronomická pozorování. Díky kombinaci optických a infračervených dat mohou astronomové získat podstatně úplnější obraz oblohy, než kdyby pracovali pouze s jednou částí elektromagnetického spektra.
Samotné spojení takového množství snímků představovalo rozsáhlý výpočetní problém. Berkeley Lab uvádí, že příprava potřebného softwaru trvala přibližně rok. Následné zpracování dat na superpočítači Perlmutter v National Energy Research Scientific Computing Center zabralo přibližně osm týdnů.
Mapa není cílem. Je začátkem dalšího měření
Nejdůležitější vlastnost projektu se skrývá v tom, k čemu je mapa používána. Legacy Imaging Surveys zaznamenávají především polohu objektů na obloze, jejich jas a další zobrazovací charakteristiky. Sama mapa tedy představuje především dvourozměrný pohled.
Na tento základ navazuje Dark Energy Spectroscopic Instrument, DESI. Přístroj pozoruje vybrané galaxie a kvasary spektroskopicky. Rozkladem jejich světla lze změřit rudý posuv a získat informace o jejich vzdálenosti.
Dvourozměrný obraz oblohy se tak postupně mění v trojrozměrnou mapu. Nejde pouze o to zjistit, kde se galaxie na obloze nachází. Astronomové potřebují vědět také to, jak daleko leží. Teprve potom lze sledovat strukturu vesmíru ve velkých měřítkách.
Od fotografie k trojrozměrnému vesmíru
Legacy Surveys určují, kde vhodné objekty hledat. DESI následně měří jejich spektra a vzdálenosti. Spojením obou metod vzniká prostorová mapa rozmístění galaxií v různých epochách historie vesmíru.
Vizualizace založená na ověřených údajích projektu DESI Legacy Imaging Surveys. Údaje vycházejí z oficiálních informací Lawrence Berkeley National Laboratory a NSF NOIRLab.
Proč astronomové mapují miliony galaxií
Galaxie nejsou ve vesmíru rozmístěny rovnoměrně. Ve velkých měřítkách vytvářejí filamenty, stěny, kupy a rozsáhlé oblasti s velmi nízkou hustotou hmoty. Dohromady vzniká struktura označovaná jako kosmická síť.
Právě její geometrie obsahuje informace o historii rozpínání vesmíru. DESI proto měří polohy a vzdálenosti milionů galaxií a sleduje, jak se jejich rozložení měnilo v různých obdobích kosmické historie.
Jedním z hlavních cílů je výzkum temné energie. Pozorování vzdálených supernov a další kosmologická měření ukazují, že rozpínání vesmíru se zrychluje. Podstata mechanismu, který toto zrychlování způsobuje, však stále patří mezi největší otevřené otázky moderní fyziky.
DESI využívá mimo jiné baryonové akustické oscilace, tedy charakteristické měřítko ve velkorozměrovém rozložení hmoty. Pomocí něj lze porovnávat velikost vesmíru v různých epochách a velmi přesně rekonstruovat jeho expanzní historii.
DESI už překonal původní očekávání
Samotný spektroskopický projekt DESI mezitím dosáhl dalšího významného milníku. V dubnu 2026 dokončil původně plánovanou pětiletou část průzkumu. Podle oficiálních údajů zaznamenal více než 47 milionů galaxií a kvasarů a přes 20 milionů hvězd.
Původní plán přitom počítal přibližně se 34 miliony galaxií a kvasarů. Přístroj tak množství plánovaných pozorování výrazně překonal a projekt pokračuje dál. Pozorování mají rozšiřovat mapovanou oblast oblohy a zpřesňovat kosmologická měření.
Nová verze Legacy Surveys je pro tuto další etapu zásadní. Berkeley Lab uvádí, že aktualizovaná mapa je používána k výběru nových cílů DESI od června 2026. Rozšíření obrazových dat tak přímo ovlivňuje, které galaxie bude spektroskopický přístroj sledovat v dalších letech.
V miliardách objektů se mohou skrývat vzácné jevy
Hodnota mapy nekončí u kosmologie. Tak rozsáhlý katalog umožňuje vyhledávat objekty a jevy, které jsou na obloze velmi vzácné. Patří mezi ně například gravitační čočky.
Gravitace velmi hmotného objektu může zakřivit časoprostor natolik, že světlo vzdálenější galaxie změní svou dráhu. Pozorovatel potom může vidět deformované oblouky, několik obrazů stejného objektu nebo v mimořádných případech téměř úplný Einsteinův prstenec.
Takové systémy umožňují zkoumat nejen velmi vzdálené galaxie, ale také rozložení hmoty v objektech, které světlo ohýbají. To zahrnuje i hmotu, kterou nelze přímo pozorovat elektromagnetickým zářením.
Legacy Surveys mohou sloužit také jako referenční archiv při studiu supernov a dalších proměnných nebo přechodných objektů. Pokud astronomové zaznamenají nový jev, mohou se vrátit ke starším snímkům stejného místa a zjistit, jak oblast vypadala před událostí.
Čtyři miliardy objektů si může prohlížet kdokoliv
Na celém projektu je pozoruhodné také to, že nejde o uzavřenou databázi přístupnou pouze členům výzkumného týmu. Data jsou veřejná a mapu lze procházet prostřednictvím interaktivního Legacy Survey Sky Vieweru.
Uživatel může měnit přiblížení, přecházet mezi různými oblastmi oblohy a dostat se od širokého pohledu až k jednotlivým galaxiím. Profesionální astronomové používají stejná obrazová data například při kontrole objektů před dalšími pozorováními.
Berkeley Lab uvádí, že data Legacy Surveys už byla citována ve více než 1800 vědeckých pracích. To ukazuje, že nejde jen o jednorázový projekt. Mapa se postupně stala jedním z běžných pracovních nástrojů moderní extragalaktické astronomie.
Mapa je veřejně dostupná
Interaktivní prohlížeč umožňuje procházet stejné obrazové podklady, které využívají profesionální astronomové při práci s objekty projektu DESI Legacy Imaging Surveys.
Další generace observatoří dostane obrovský referenční archiv
Význam mapy bude pravděpodobně růst také s nástupem nových observatoří. Berkeley Lab zmiňuje především Vera C. Rubin Observatory a připravovaný kosmický teleskop Nancy Grace Roman Space Telescope.
Nová pozorování bude možné porovnávat se současnou mapou a hledat změny, nové objekty nebo rozdíly mezi různými vlnovými délkami. V astronomii je právě možnost porovnat současnou oblohu se starším hlubokým snímkem mimořádně cenná.
Data budou využívána také při vývoji systémů umělé inteligence určených ke zpracování budoucích astronomických dat. Nové observatoře budou produkovat takové množství informací, že automatizované třídění a vyhledávání neobvyklých objektů bude stále důležitější součástí astronomického výzkumu.
Čím přesnější mapa vznikne, tím větší se vesmír zdá
Je zvláštní, že astronomické mapování vede k opačnému pocitu než běžné mapování na Zemi. Čím lépe zmapujeme nějaké území na naší planetě, tím známější a menší nám připadá. U vesmíru je tomu často naopak.
Každá nová přehlídka odhaluje další galaxie, slabší struktury a nové vztahy mezi objekty vzdálenými miliony nebo miliardy světelných let. Mapa s 5,6 bilionu pixelů proto nepředstavuje konečný obraz vesmíru. Je jen současnou hranicí toho, jak podrobně dokážeme velkou část oblohy zaznamenat.
A právě v tom spočívá její největší význam. Astronomové nevytvořili pouze rekordně velký obrázek. Vytvořili základní vrstvu pro měření kosmické struktury, hledání vzácných objektů a sledování vývoje vesmíru v čase.
Ověřené zdroje
Lawrence Berkeley National Laboratory: Scientists Release Biggest 2D Map of the Universe
NSF NOIRLab: DESI Legacy Imaging Surveys
DESI Legacy Imaging Surveys: oficiální web projektu
