|

Obloha v listopadu 2026: sedm planet za noc, Leonidy a setkání Marsu s Jupiterem

NOČNÍ OBLOHA

Obloha v listopadu 2026: podaří se spatřit sedm planet za jedinou noc?

Večer Saturn a vzdálené ledové obry, před svítáním Mars, Jupiter, Venuši a Merkur. Listopad nabídne také Leonidy a těsné přiblížení dvou planet. Rozhodovat bude správný čas i otevřený obzor.

Všechny časy jsou v českém středoevropském čase (SEČ, UTC + 1). Uvedené výšky nad obzorem jsou orientační pro Prahu. Ilustrace jsou archivní snímky nebo vysvětlující schémata, nikoli mapy aktuální oblohy.

Sedm planet za jednu noc: jak si rozdělit pozorování

Listopadová výzva zahrnuje Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Země se do počtu nezapočítává, protože z ní pozorujeme. Všechny ostatní planety Sluneční soustavy lze kolem poloviny měsíce vyhledat během jedné dlouhé noci. Rozhodující bude čistá obloha, výhled k obzoru a pro dvě nejvzdálenější planety také vhodná optika. Sedm jasných bodů vedle sebe na jednom místě však nečekejte.

Začít lze například večer 15. listopadu. Kolem 21:00 je Saturn z Prahy přibližně 41° nad jižním obzorem a Neptun asi 39° vysoko nedaleko něj. Uran se nachází ve směru Býka na východní části oblohy. Výšky jsou orientační výpočty pro Prahu; v jiných místech Česka se trochu liší. Saturn poznáme i bez dalekohledu, Uran vyžaduje pečlivé hledání podle mapy a na Neptun je vhodný hvězdářský dalekohled.

Druhá část přijde před svítáním 16. listopadu. Mars s Jupiterem budou vysoko na jihu, zatímco Venuši a Merkur bude třeba hledat nad jihovýchodem. Kolem 06:30 dosáhne Venuše z Prahy asi 17° a Merkur jen přibližně 8° nad obzorem. I nízký kopec nebo pás stromů tak může poslední planetu zakrýt. Úspěch této výpravy závisí víc na výběru stanoviště než na velikosti dalekohledu.

Modrý kotouč Neptunu s oblaky na snímku Voyageru 2.
Neptun na archivním snímku Voyageru 2. Barvy a podrobnosti této fotografie neodpovídají pohledu v amatérském dalekohledu. Kredit: NASA/JPL. Oficiální zdroj.

2. až 10. listopadu: Měsíc ukazuje cestu k planetám

Ubývající Měsíc může první listopadová rána posloužit jako výrazný orientační bod. Ráno 2. listopadu bude poblíž Marsu, o den později v okolí Jupiteru. Nejde o fyzické setkání těles. Měsíc se při oběhu kolem Země promítá postupně před různé části hvězdného pozadí a při pohledu od nás míjí také planety. Jejich skutečné vzdálenosti přitom zůstávají nesrovnatelně větší.

Ráno 7. listopadu vznikne nízko nad jihovýchodem sestava tenkého měsíčního srpku, Venuše a hvězdy Spica v Panně. Pro českého pozorovatele je podstatný pohled před východem Slunce, nikoli přesná hodina konjunkce uvedená pro jiné místo na Zemi. Srpek může v oparu snadno zaniknout. Dne 10. listopadu se Venuše na obloze velmi těsně přiblíží ke Spice. Jasná planeta bude nápadná, výrazně slabší hvězda se vedle ní bude hledat obtížněji.

Světlý oblačný kotouč Venuše na snímku sondy Mariner 10.
Venuše na snímku Marineru 10 z roku 1974. Jde o pohled z kosmické sondy, nikoli snímek listopadového seskupení. Kredit: NASA/JPL-Caltech. Oficiální zdroj.

Kolem 9. listopadu: tmavá obloha pro mlhoviny a galaxie

Nov nastává 9. listopadu v 08:02 SEČ. Okolní bezměsíčné noci nabízejí dobré podmínky pro objekty, jejichž slabé světlo měsíční záře snadno překryje. Na podzimní obloze se nabízí galaxie v Andromedě a galaxie M33 v Trojúhelníku. Plejády potěší i v triedru. Na rozdíl od fotografií však slabé galaxie obvykle vypadají jako nenápadné světlé skvrny, které vyžadují trpělivost a tmavé stanoviště.

S postupující nocí vystupuje výš Orion. Mlhovina M42 pod jeho pásem patří k nejvděčnějším cílům pro začátek. V Býku se nachází Krabí mlhovina M1, v Kasiopeji a jejím okolí další hvězdokupy a mlhoviny. Objekty jako Koňská hlava, Plamínek, Barnardův oblouk, Kalifornie, Srdce a Duše nebo oblast NGC 1333 už vyžadují podle konkrétního cíle velmi tmavou oblohu, vhodné filtry či fotografickou techniku. Do stejné náročnější kategorie pro menší přístroje patří galaxie M74 a M77.

Pozorovací plán proto nemusí kopírovat barevnou astrofotografii. Smysl má vybrat několik cílů odpovídajících vybavení a počasí. Po příchodu ze světla je vhodné dát očím čas na přizpůsobení tmě a omezit jas displeje. Nízká oblačnost, vlhkost a osvětlený obzor mohou mít na výsledek větší vliv než samotný průměr objektivu.

Barevná mozaika mlhoviny M42 s jasnou centrální oblastí a tmavými prachovými strukturami.
Mlhovina v Orionu na mozaice z Hubbleova dalekohledu; barvy vycházejí z kombinace různých filtrů. Kredit: NASA, ESA, M. Robberto (Space Telescope Science Institute/ESA) and the Hubble Space Telescope Orion Treasury Project Team. Oficiální zdroj.

Listopadové meteory: Tauridy a noc Leonid

Během první poloviny listopadu stojí za pozornost Tauridy. Jejich severní větev má maximum kolem 12. listopadu. Aktivita obou větví je roztažená do delšího období, takže jeden pevný večer není zárukou nejlepšího zážitku. Meteory bývají pomalejší než Leonidy a někdy velmi jasné. Očekávat pravidelnou hustou spršku by ale bylo zavádějící.

Hlavním meteorickým termínem je noc ze 17. na 18. listopadu. Kalendář International Meteor Organization uvádí pro běžné maximum Leonid přibližně 23:45 UTC, tedy 18. listopadu v 00:45 SEČ. Předpověď má určitou nejistotu a aktivitu má smysl sledovat i v sousedních nocích. Ráno navíc stoupá výš souhvězdí Lva s radiantem roje. Dorůstající Měsíc v pozdější části noci přestane pozorování rušit.

Uváděná hodnota kolem 15 meteorů za hodinu je standardizovaná aktivita za ideálních podmínek, nikoli počet slíbený každému pozorovateli. Ve městě nebo při nízkém radiantu může být skutečný počet podstatně menší. Leonidy souvisejí s kometou 55P/Tempel-Tuttle. Pro sledování je nejlepší široký výhled bez dalekohledu, teplé oblečení a alespoň hodina času. Dívat se přímo do radiantu není nutné; dlouhé světelné stopy se mohou objevit po celé obloze.

Černobílý záznam několika stop Leonid z letecké pozorovací kampaně v roce 1999.
Historický záznam Leonid z letecké kampaně roku 1999. Není předpovědí intenzity roje v listopadu 2026. Kredit: NASA/Ames Research Center/ISAS/Shinsuke Abe and Hajime Yano. Oficiální zdroj.

16. listopadu: Mars a Jupiter blízko sebe

Před svítáním 16. listopadu budou Mars a Jupiter od sebe přibližně 1,2°. To odpovídá o něco více než dvěma průměrům měsíčního kotouče. Obě planety se pohodlně vejdou do zorného pole běžného triedru. Výrazně jasnější Jupiter bude dobrým vodítkem, Mars vedle něj poznáme podle teplejšího odstínu. Z Česka je vhodné sledovat dvojici ve druhé polovině noci.

Konjunkce označuje shodu jedné nebeské souřadnice. Okamžik nejmenší skutečné úhlové vzdálenosti proto nemusí nastat přesně současně. Pro běžné pozorování není třeba čekat na jedinou minutu: zajímavá bude i proměna sestavy během několika rán. V dalekohledu může Jupiter ukázat oblačné pásy a své nejjasnější měsíce, zatímco Mars bude při stejném zvětšení působit jako mnohem menší kotouček.

Montáž měsíců Io, Europa, Ganymed a Callisto na černém pozadí.
Čtyři největší Jupiterovy měsíce na snímcích Voyageru 1. Montáž ukazuje jejich vzájemné velikosti, nikoli polohy při konjunkci s Marsem. Kredit: NASA/JPL. Oficiální zdroj.

20. listopadu: Merkur nejdál od ranního Slunce

Merkur dosáhne největší západní elongace 20. listopadu přibližně o půlnoci SEČ. Od Slunce bude úhlově vzdálen asi 19,6°. Západní elongace znamená, že leží na obloze západně od Slunce a vychází před ním. Pozorovací příležitost tedy připadá na rána kolem tohoto data, například 20. a 21. listopadu. Největší úhlová vzdálenost sama o sobě nezaručuje velkou výšku nad obzorem.

Kolem 06:30 SEČ bude 21. listopadu z Prahy přibližně 8° nad jihovýchodem. Výše a vpravo od něj bude zářit Venuše. V přízemním oparu může Merkur výrazně zeslábnout. Je vhodné začít hledat ještě před pokročilým svítáním a mít předem ověřený volný výhled. Dalekohled či triedr při tomto ranním hledání používejte pouze před východem Slunce; na Slunce se bez správného slunečního filtru nikdy nemíří.

Šedý povrch Merkuru pokrytý krátery na snímku sondy MESSENGER.
Kráterovaný Merkur na snímku MESSENGERu. V ranním triedru se takové povrchové podrobnosti nezobrazí. Kredit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington. Oficiální zdroj.

20. listopadu večer: Měsíc poblíž Saturnu

Večer 20. listopadu se dorůstající Měsíc ocitne poblíž Saturnu. Kolem 20:00 SEČ bude z Prahy jejich odstup přibližně 5,5°. Pro pouhé oko půjde o dobře rozeznatelnou dvojici, pro dalekohled o dva samostatné cíle. Měsíční svit však v okolí potlačí slabší hvězdy a zkomplikuje hledání nedalekého Neptunu.

Saturnovy prstence jsou pozorovatelné v menším hvězdářském dalekohledu, jejich vzhled se ale mění podle sklonu vůči Zemi. Archivní fotografie z Cassini proto není návodem, jak široce rozevřené prstence uvidíme právě tuto noc. U Měsíce se vyplatí sledovat především rozhraní světla a stínu, kde nízké sluneční osvětlení zvýrazňuje reliéf kráterů.

Saturn s prstenci a výrazným stínem na archivní mozaice sondy Cassini.
Saturn na mozaice Cassini z roku 2016. Sklon prstenců na snímku neodpovídá jejich vzhledu ze Země v listopadu 2026. Kredit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute. Oficiální zdroj.

24. listopadu: úplněk a jasnější noci

Úplněk nastane 24. listopadu v 15:53 SEČ. Tento okamžik je celosvětový, místní východ Měsíce se však mění podle stanoviště. K pozorování je vhodný večer 24. listopadu i okolní noci. Měsíc bude na své eliptické dráze poměrně blízko Zemi, a proto se pro tento úplněk používá také oblíbené označení superúplněk. Tento název nemá jednotnou přísnou astronomickou definici.

Velikost měsíčního kotouče se skutečně mění se vzdáleností, samotný pocit obřího Měsíce těsně nad obzorem však souvisí také s vjemovou iluzí. Není vhodné zaměňovat tyto dva jevy. Pro slabé galaxie a meteorické stopy bude úplněk překážkou, pro pozorování Měsíce a jasných planet důvodem vyjít ven. První čtvrť mu předchází 17. listopadu ve 12:48 SEČ; poslední čtvrť na začátku měsíce nastává 1. listopadu ve 21:28 SEČ.

Fotografická mozaika úplného měsíčního kotouče složená z malých snímků měsíčního povrchu.
Mozaika úplného Měsíce složená z 1 231 záběrů kamery LROC sondy LRO z roku 2018. Nejde o fotografii úplňku z listopadu 2026. Kredit: NASA’s Scientific Visualization Studio; vizualizace Ernie Wright (USRA). Oficiální zdroj.

25. listopadu: Uran v opozici

Uran dosáhne opozice 25. listopadu pozdě večer SEČ. Na obloze bude stát přibližně naproti Slunci, takže bude pozorovatelný téměř celou noc. Hledat jej lze v Býku v širší oblasti Plejád a Hyád. Přesnou polohu je nutné určit podle aktuální hvězdné mapy. Samotná světle modrozelená barva obvykle k bezpečnému rozpoznání nestačí.

S jasností kolem 5,6 magnitudy se Uran za mimořádně dobrých podmínek pohybuje na hranici viditelnosti pouhým okem. Právě letos ale okolí opozice zhorší téměř úplný Měsíc. Triedr je proto mnohem realističtější volbou a dalekohled může při dostatečném zvětšení odhalit drobný kotouček. Není nutné trvat na přesném datu opozice: vhodnější může být bezměsíčný večer o několik dnů či týdnů dříve.

Světle modrozelený kotouč Uranu s málo výraznými podrobnostmi.
Uran na snímku Voyageru 2 z roku 1986. V běžné pozorovací optice bude podstatně menší. Kredit: NASA/JPL-Caltech. Oficiální zdroj.

28. až 30. listopadu: Jupiterovy měsíce a Měsíc u Jesliček

Koncem měsíce lze sledovat proměnlivé uspořádání čtyř Galileových měsíců u Jupiteru. Jejich polohy se mění během hodin; pro konkrétní pozorovací čas je proto potřeba aktuální předpověď. I když se všechny objeví na jedné straně planety, jejich uspořádání se může během noci změnit. Při přechodech před Jupiterem nebo zákrytech za jeho kotoučem se navíc některý měsíc může dočasně ztratit z dohledu.

V noci z 28. na 29. listopadu projde Měsíc oblastí otevřené hvězdokupy Jesličky, označované M44 nebo Praesepe, v souhvězdí Raka. Z Prahy se kolem půlnoci přiblíží velmi těsně k jejímu středu. Zakrývání jednotlivých hvězd závisí na přesném místě pozorování, a proto bez místní předpovědi nelze slíbit konkrétní zákryty. Jasný Měsíc zároveň značnou část hvězdokupy přesvítí.

Ráno 30. listopadu se pak ubývající Měsíc vrátí do oblasti Jupiteru, Marsu a hvězdy Regulus ve Lvu. Po týdnech sledování bude dobře patrné, že planety i Měsíc mění polohu různým tempem. Listopad tak nabízí nejen seznam termínů, ale i příležitost porovnat oblohu několik rán po sobě. Pro české pozorovatele budou nejpraktičtějšími cíli jasné planety, setkání Marsu s Jupiterem a Leonidy; sedmiplanetová výzva přidává náročnější hledání Merkuru a obou ledových obrů.

Schéma měsíčních fází při různých polohách Měsíce kolem Země.
Schéma vysvětluje změny měsíčních fází během oběhu. Velikosti a vzdálenosti nejsou v měřítku; nejde o mapu průchodu Jesličkami. Kredit: NASA/JPL-Caltech. Oficiální zdroj.
Sdílet tento článek

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *